Jaké jsou dopady rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2011?

V této problematice je nutno rozlišovat období PŘED A PO odstoupení od nájemní smlouvy – odstoupením dne 12. 10. 2010 byla ukončena platnost nájemní smlouvy.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové bylo rozhodnuto, že dva odběratelé žijící na jednom odběrném místě mají uhradit vodné a stočné za období od 01. 12. 2009 do 04. 07. 2010 společnosti VODOVODY A KANALIZACE Dvůr Králové nad Labem spol. s r. o. Vztahuje se k období PŘED odstoupením od nájemní smlouvy.

Z uvedeného rozsudku nevyplývá, že by se jeho platnost vztahovala na více odběratelů.

V tomto státě neplatí tzv. precedenční právo.

Ačkoliv zásadně nesouhlasíme s rozhodnutím Krajského soudu v HK, musíme ho v tuto chvíli respektovat, z tohoto důvodu město přijalo řešení - tzv. postupování pohledávek.

Podpisem smlouvy o postoupení pohledávky, kterou odběratel následně započítá proti pohledávce VAK, dojde k zániku obou. Odběratel nic neriskuje, závazek města zakotvený v usnesení zastupitelstva ze dne 08. 09. 2011 platí.

Celý tento postup je podložen platnými zákony a účetními předpisy.

Jsou důvody k odstoupení od nájemní smlouvy obhajitelné?

Samozřejmě, že k odstoupení od nájemní smlouvy mělo město relevantní důvody, neboť VAK se dlouhodobě nestaral o majetek města. Město bylo nuceno začít inkasovat peníze přímo od odběratelů.  Kdyby tento krok neučinilo, bylo by již v konkurzu. Soud město nezbavil povinnosti platit poplatky za čištění odpadních vod.

Co mají v tuto chvíli odběratelé dělat?

Odběratelé mají uzavřenu smlouvu o odběru pitné vody a odvádění odpadních vod s městem Dvůr Králové nad Labem. Ať tedy dále hradí v souladu s uzavřenou smlouvou.

V současné době není žádné soudní rozhodnutí, které by tvrdilo, že by tomu tak být nemělo.

Jak již bylo uvedeno, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové se dotýká konkrétních odběratelů a vztahuje se k období PŘED odstoupením od nájemní smlouvy.

V období po odstoupení od nájemní smlouvy ztrácí soud základní argument, tj. platná nájemní smlouva.

Někteří občané tvrdí, že mají smlouvu na dodávku vody a odvádění odpadních vod uzavřenou s VAKem?

První písemné smlouvy s odběrateli město uzavíralo od roku 2001, kdy začal platit zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.

V těchto smlouvách byl platebním místem VAK. Proto si někteří odběratelé myslí, že mají smlouvu uzavřenou právě s touto společností. Smluvními stranami je ale město a odběratel.

Od 01. 04. 2010 byl zřízen pro platby vodného a stočného nový účet města. Většina odběratelů si již smlouvu dala do pořádku dle výzev města a nyní hradí vodné a stočné dle nové smlouvy nebo dodatku přímo městu. (V 90. letech žádné písemné smlouvy s občany neexistovaly.)

VAK tvrdí, že dodává vodu, a tudíž má právo inkasovat za vodné a stočné?

VAK zastává názor, že má právo inkasovat za vodné a stočné od odběratelů, přestože nehradí poplatky za čištění odpadních vod, poplatky za odběr pitné vody ani nájemné vlastníkovi vodohospodářské infrastruktury – tedy městu. VAK tedy kromě některých provozních nákladů nehradí nic, ale nebrání mu to tvrdit, že má nárok na výběr plného vodného a stočného vůči odběratelům.

A na závěr něco k zamyšlení

Pan X je vyučený pekař a za peníze po rodičích si koupil na okraji města dům. Koupě domu ho stála všechny prostředky, které měl. Protože byl pan X šikovný, rozhodl se tuto situaci vyřešit pomocí svého řemesla. V půjčovně si pronajal potřebné stroje a zařízení pro svoji pekárnu, u dodavatelů objednal a odebral potřebné suroviny jako je mouka, sůl, kvas, koření a podobně a začal podnikat. Zpočátku se mu dařilo a všichni zákazníci, kteří u něho nakupovali, byli spokojeni.

Jenže čas plynul a našemu pekaři panu X se začalo zdát, že zisky z rohlíků a housek (i když chutných) nejsou tak vysoké, aby uspokojily jeho neustále narůstající potřeby. Nejdříve zdražil. To ale není zase ono. Tak přišel na nápad „co když ušetřím na nákladech“. Nápad dobrý, neřku-li správný.

První co v nákladech pan X škrtnul, byla položka za mouku, kvas, sůl. Pak usoudil, že půjčovné za vybavení pekárny zaplatil taky dost a přestal platit. A následovaly další.

Teď to pane je teprve žůžo, rohlíky napeče a prodá, suroviny a stroje nezaplatí a doma zůstane všechno. Jenže co to? Oni se snad ti dodavatelé zbláznili. Oni chtějí peníze, ale za co? Vždyť jediný pekař jsem tady já, tak jakým právem po mě chcete, abych Vám platil?