Památky

 

---

 

[nahoru]

Městská památková zóna

Na základě Vyhlášky o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje Vč KNV ze dne 17.10.1990 jeDvůr Králové nad Labem jedním z měst východních Čech, ve kterém byla vyhlášena městská památková zóna (další městské památkové zóny můžeme nalézt např. v Broumově, Chrudimi, Jaroměři, Trutnově, Vrchlabí apod.).

Účelem prohlášení těchto památkových zón je zajištění zachování kulturně historických, urbanistických a architektonických hodnot vybraných historických center. Městské památkové zóny jsou části historických sídel, ve kterých je velmi dobře zachovaná půdorysná a hmotová struktura. Případné novostavby a novodobé úpravy by měli potvrzovat historický, architektonický a urbanistický charakter předmětného místa a v žádném případě by nemělo docházet k jeho narušování.

Praktický význam této vyhlášky spočívá v  zachování  stop dějin pro budoucí generace alespoň v té formě, ve které byly zachovány nám.  I ony pak budou moci čerpat inspiraci z hmotných dokladů dějin a prezentovat nejen současnost svého města, ale i jeho minulost návštěvníkům, kteří sem zavítají. Ochrana památek a prostředí obklopující památky, je veřejným zájmem a mělo by být zájmem města i jeho občanů uchovat je jako součást prostředí které určuje naši kulturu a které zachovává povědomí naší generace o její minulosti. Jen vyspělá společnost dokáže správně ocenit hodnoty, které ji tvoří a jen taková společnost si, jak již bylo řečeno, může dovolit „luxus kultury paměti“. Doufáme, že právě takovou společností se stává ta naše. Jsme jen jedním článkem v dlouhé historii našeho města a bylo by dobré nezapomínat na to v našem každodenním životě. Na druhou stranu si ochrana památek neklade za cíl vytvořit ze stávajících památkových zón neživé skanzeny, musí probíhat v souladu s každodenními potřebami jejich obyvatel a za jejich aktivní účasti.

Vlastníkům a uživatelům objektů pod památkovou ochranou poskytuje stát a místní samospráva podporu, která má různorodou formu. Prvé řadě  se jedná o bezplatný odborný servis ze strany odborníků – památkářů  z Národního ústavu památkové péče, kteří jsou schopni konzultovat veškeré problémy, které se ochrany památek dotýkají. Dále je to poskytování finančních příspěvků z různých zdrojů na rekonstrukce a obnovy památkově chráněných objektů – ze strany Ministerstva kultury ČR, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a Města Dvůr Králové nad Labem. Vedle těchto příspěvků a dotací, které plynou z veřejných financí je možné zažádat o dotace u různých nadací neveřejného sektoru.

 

---

 

[nahoru]

Kulturní památky - na území města

Kromě plošné památkové ochrany  existují v našem městě objekty zvlášť památkově cenné, které jsou prohlášeny Ministerstvem kultury za kulturní památky a jsou tedy chráněny s větším důrazem. Mezi tyto objekty patří budovy mezi veřejností dobře známé a také objekty nepochybných hodnot, které jsou známé méně. Uvedeme zde pouze některé z nich:

 

Městské opevnění

Město bylo opevněno patrně již koncem 13. století. Jeho dřívější stopa je stále čitelná v současné urbanistické struktuře města. Hradby obepínaly město ve velkém oválu, na severu s výběžkem kolem kostela. Na čtyřech místech byl zajištěn přístup do města branami: Horní, Dolní, Šindelářskou a Hradišťskou. Brány byly chráněny válcovými věžemi, pouze u brány Horní byla věž hranolová. Pevnostní charakter města byl na jihu a na západě posilován řekou Labe; zde byly vodní příkopy se zdvíhacími mosty, které byly pojmenovány podle bran. Dvorské opevnění je v kraji výjimečné – hradební zeď neměla ochoz s cimbuřím, ale dovnitř skloněnou pultovou stříšku, hradba byla zesílena otevřenými půlválcovými  věžemi v intervalu 15-20 m. V roce 1785 byly hradby zrušeny, ale ještě roku 1841 existovaly téměř kolem celého města. I dnes je stopa bývalých hradeb patrná v obraze města, na několika místech ve městě pak můžeme sledovat celistvější fragmenty, které nám dovolují alespoň trochu se dotknout historie města – např. úsek ve Valové uličce, zbytky zdi v Kostelní ulici. Z bran se zachovala část Horní brány a část Šindelářské, rovněž tak Šindelářská věž. Zcela ojedinělá je Hradební ulice, ve které zůstaly zachovány některé z „vojenských“ domů, sloužících k ubytování vojáků. Byly vystavěny v roce 1782 a hradby tvořily součást zadních stěn těchto domů.

 

Radnice a veřejné budovy

V srdci města je náměstí lichoběžníkového půdorysu (náměstí T. G. Masaryka), od kterého vedly k branám městského opevnění přímočaré ulice. Všechny domy na náměstí prošly dlouhým vývojem (požáry, následně novostavby a přestavby), a v dnešní době můžeme prostřednictvím budov na náměstí sledovat, jak se jednotlivé etapy rozvoje města vepsaly do obrazu města. Domy mají zčásti barokní, převážně však klasicistní, historizující a secesní (případně mladší) fasády. Centrum města si uchovalo památkový charakter.

Původní dřevěná radnice na náměstí byla zničena při požáru roku 1572. Nynější renesanční radnice na náměstí byla postavena po roce 1572 architekty U. Aostallim de Sala a Francem zv. Vlach. V roce 1790 vyhořela  a roku 1833 byla přestavěna se štítem orientovaným do náměstí místo do ulice Palackého. Na fasádě radnice je sgrafitové kvádrování a z pozdější doby pochází vlys s latinským názvem: „HAEC DOMUS ODIT AMAT PUNIT CONSERVAT HONORAT NEQUITIAM PACEM CRIMINA IVRA PROBOS“, v překladu: Tento dům nenávidí špatnost, miluje mír, trestá zločiny, zachovává práva, ctí šlechetné. Dnes jsou zde reprezentační prostory města a výstavní síň. Je zde také umístěn originál sochy Boha Otce (barokní, z doby kolem roku 1726) a kopie sochy Krista Salvátora (kopie 1912, F. a J. Müller) z otevřené kaple Nejsvětější Trojice ze Žirče.

Současně s radnicí bylo postaveno i mnoho kamenných renesančních domů na náměstí a v ulici ke kostelu, tyto domy pak byly v baroku opatřeny na fasádách novým dekorem a architektonickými detaily.

Jednou z dominant prostoru náměstí je i budova České spořitelny, v secesním stylu, postavena v letech 1909 – 1910. Křídlo budovy po pravé straně bylo přistavěno až po I. světové válce.

Za pozornost stojí jistě i bývalý Okresní dům (Švehlova ulice), z roku 1920, podle návrhu arch. O. Babušky, s reliefní kamennou výzdobou (na parapetu pod okny II. nadzemního podlaží) od A. Máry. Budova je příkladem meziválečné moderní architektury.

V roce 1874 byl slavnostně otevřen Hankův dům (náměstí Odboje), který se stal kulturním centrem města (velký sál, jeviště, hostinec a jiné), byl postaven v neorenesančním slohu. Stavitely byli V. Kaura  a R. Erkner, podle projektu J. Zítka. 

 

Církevní památky

Děkanský kostel sv. Jana Křtitele (Palackého ulice) je jistě stavbou mimořádného významu, jeden z vrcholů české Václavovy gotiky (80. léta 14. století), jeho vývoj však sahá až k románské době (druhá čtvrtina 13. století), jak nás informují základy apsidy a zlomky architektonických článků vezděných do kostela. Postupně byl ke kostelu přistavěn i presbytář a tzv. Dořina síň. V letech 1893-1900 byl kostel regotizován podle projektu arch. F. Schmoranze. Severní strana kostela byla prakticky součástí městského opevnění, které v těchto místech vybíhalo z pravidelného oválu. Z tohoto důvodu nejsou v severní stěně takřka žádná okna. V blízkosti kostela se nachází také děkanství, barokní budova s původním kamenným portálem s kartuší.

Na Dolním předměstí se nachází kostel Povýšení sv. Kříže (Riegrova ulice), který byl původně dřevěný (kolem roku 1500). Roku 1752 byl na jeho místě postaven zděný barokní kostel, který byl o 30 let později doplněn věží.

 

Kohoutův (Bergerův) dvůr

Severně od Šindelářské věže se nachází komplex Kohoutova (Bergerova) dvora, jehož stavebníkem byl Šporkův úředník František Anastásius Berger. Ten vystavěl dvůr na raně barokních základech roku 1736. V sousedství špýcharu byl postaven reprezentativní obytný dům, oba domy byly spojeny vstupní branou s ochozem. Díky ochozu bylo nutné vybudovat na dvorním průčelí špýcharu předložené pavlače. Špýchar měl ve městě významnou hospodářskou funkci – sloužil ke skladování značného množství obilí, které pak bylo ve městě prodáváno. Jméno získal objekt asi v polovině 19. století, kdy byl špýchar upraven k obývání a dvůr patřil Aloisu Kohoutovi.

V současné době je v objektech usedlosti umístěno městské muzeum, které bylo založeno roku 1891. Pro potřeby muzea jsou k dispozici tři objekty Kohoutova dvora – v hlavní budově je od roku 1978 umístěna stálá expozice dokumentující dějiny města a v nově zrekonstruované budově špýcharu je od roku 1998 galerie a přednáškový sál a ve třetím objektu se nachází archiv.

 

Průmyslové stavby

Průmyslový rozvoj města spojený s textilní výrobou se nesmazatelně zapsal do obrazu města. Především začátek 20. století znamenal jeho rozmach a z tohoto období pochází většina staveb, které jsou s ním spjaty. Budovy tkalcoven, barvíren, tiskáren látek, česáren aj. se nejdříve – s ohledem na technologické procesy – soustředily blízko vodních toků, především na nábřeží. Vzhledem k těmto okolnostem nemá dnes město reprezentativní nábřeží.

Charakteristickou stavbou je i dnes Sochorova tkalcovna a tiskárna bavlněných tkanin, která se nachází na Zálabí, na pravém břehu Labe. Její stavba začala v roce 1904. V roce 1924 byla postavena nová kancelářská budova, jejíž podoba zůstala nezměněna prakticky dodnes. V její blízkosti byla pak postavena podle projektu arch. J. Gočára vila Josefa Sochora (dokončena 1928) a domek vrátného u vily Josefa Sochora, podle návrhu arch. J. Gruse. V roce 1930 pak začala výstavba kolonie rodinných domků pro dělníky na základě návrhů arch. P. Janáka. Tyto domy dodnes slouží svému původnímu účelu.

 

Sochařské památky

Královédvorský kraj má jednoznačně příznivé podmínky pro rozvoj sochařského umění, které se váží na stávající geologické podloží. Tím jsou křídové usazeniny s kvalitním pískovcem. Tento materiál je vyhledávaným kamenickým a sochařským kamenem a je proto charakteristický nejen pro zdejší sochařství, ale i pro stavitelství. Zejména barokní sochařství, jeho rozsah a výtvarná kvalita, předčilo ve zdejším regionu téměř vše, co bylo do té doby u nás vytvořeno, ať již jde o sochy volně stojící, které spoluvytvářejí architektonicky řešený prostor nebo o plastiky užité v architektuře, které pomáhají v detailech dotvářet architektonická díla. Ve Dvoře Králové nad Labem se pak nacházejí oba typy.

Jednou z nejvýznamnějších volně stojících plastik je Mariánský sloup na náměstí (od J. Procházky, 1750 – 53), který následuje oblíbený výtvarný motiv - mariánský kult. Ten dal vzniknout četným  mariánským sloupům na území nejen hradeckého kraje. Tento kult je spojován  s projevy díků za záchranu městského lidu před hrůzami morových ran. Dvorský mariánský sloup je obklopen šesti sochami sv. Františka Xaverského, Jana Nepomuckého, Norberta, Ignáce, Jakuba a Jana Křtitele.

Dalším výrazným barokním motivem, který našel uplatnění i ve Dvoře Králové nad Labem je svatojanský kult, kult barokního světce Jana Nepomuckého. Příkladem toho je sousoší Svatojanské, tzv. „odpustkové oratorium“, které je nyní na nám. Republiky. Pochází z roku 1728, autor je z okruhu sochaře J. F. Pacáka.

K baroknímu období se váže i socha sv. Matěje, z roku 1773.Ta byla původně umístěna nad pramenem vody,  před královédvorským koupalištěm. Nyní je rekonstruována.

Sochařskou památkou z roku 1859 je socha Záboje, na kašně na náměstí. Jejím autorem je sochař  A. P. Wagner. Téma sochy – postava Záboje – je inspirována tzv. Královédvorským rukopisem (16. září 1817 byl objeven tzv. Královédvorský rukopis,  Václavem Hankou v „kobce“ děkanského kostela sv. Jana Křtitele. Tento rukopis měl být rukopisnou staročeskou básní ze 13. století a ačkoliv se později ukázalo, že se jedná o falsum, nepochybně významně ovlivnil atmosféru právě probíhajícího národního obrození a zapsal město výrazně do českých dějin), zmíněná socha je alegorickou oslavou mateřského jazyka a češství.

 

Bývalá jezuitská rezidence s kostelem sv. Anny – Žireč

V 11. století zde byl situován dvůr pražských biskupů, na jeho místě vznikla později tvrz. Ta byla znovu vystavěna roku 1581 Adamem Silvarem z Pilníkova. V letech 1635 – 1773 zde sídlili vídeňští jezuité, kteří zde od roku 1652 stavěli rezidenci.

Bývalý konventní kostel sv. Anny je raně barokní, pochází z let 1668 –1698 , po požáru byl opraven v roce1825. Bývalá jezuitská rezidence je v jádru raně barokní, postavena původně na místě zmíněné renesanční tvrze. Nacházejí se zde dva barokní portály z doby kolem 1680 a 1740. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla rezidence přeměněna na zámek. Jeho 2. patro bylo sneseno po požáru v roce 1825, pseudobarokní úprava 1. podlaží pak pochází z roku 1906. Nyní se v objektu nachází Domov sv. Josefa, zdravotnické zařízení určené pro pacienty s roztroušenou sklerózou.

Dalším velmi zajímavým objektem v Žirči je hřbitovní kaple sv. Odilona. Je raně barokní, pochází z roku 1656. A dále pak kaple Nejsvětější Trojice, při cestě do Stanovic. Jedná se o otevřenou baldachýnovou architekturu, z roku 1726. Originály soch umístěných v kapli, Boha Otce a kopie Salvatora (1912), jsou vystaveny v reprezentačních prostorech města Dvůr Králové nad Labem – ve Staré radnici na náměstí T. G. Masaryka.

 

---

 

[nahoru]

Pasport památek  …aneb první vlaštovka mapového portálu GIS

Projekt „Pasport památek Královédvorska“ je zaměřen na publikaci informací o památkových objektech na území správního obvodu obce s rozšířenou působností Dvůr Králové nad Labem. Cílem aplikace je upozornit na další méně známé atraktivity cestovního ruchu, podávat o nich garantované informace a odkazovat na vlastivědné a literární práce regionu vázající se k dané památce. Na své si přijdou návštěvníci regionu, milovníci historie i místní obyvatelé.

V rámci projektu byla implementována webová technologie a proběhlo prvotní naplnění daty vč. základní revize obsahu údajů. Informace o památkách budou průběžně aktualizovány a doplněny o další údaje pracovníky odboru školství kultůry a sociálních věcí, zaměřených na ochranu památek. Mapové podklady a provoz aplikace zajišťuje pracoviště GIS odboru informatiky.

 

 

Pasport památek:

• Mapový projekt
• Seznam objektů

---

 

[nahoru]

Památková rezervace - Kuks

Na území obce s rozšířenou působností se nachází památková rezervace Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitalu a souborem plastik v Betlémě, prohlášené Výnosem Ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 21.12.1987, č.16 417/87-VI/1, o prohlášení historických jader měst Kutné Hory, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Slavonic, Tábora, Žatce, Hradce Králové, Jičína, Josefova, Litomyšle, Pardubic, Znojma, Nového Jičína, Olomouce, obce Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitalu a souborem plastik v Betlémě, souboru technických památek Stará huť v Josefském údolí u Olomučan a archeologických lokalit Lidobřický mohylník, Slavníkovská Libice, Třísov, Tašovice, Bílina, České Lhotice, Staré Zámky u Líšně a Břeclav – Pohansko za památkové rezervace.

Památkovou rezervací jsou označována území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor  nemovitých kulturních památek. Historická zástavba je zde kompaktní, bez výrazných novodobých rušivých zásahů a charakter jednotlivých hodnotných staveb udává charakter celému území. Účelem památkové ochrany tohoto území je zabezpečení zvýšené ochrany jeho významných historických urbanistických hodnot a zajištění potřebné péče o jejich zachování, obnovu a prezentaci.

Na sklonku 17. století (budováno do roku 1730) vznikla na březích Labe z podnětu Františka Antonína Šporka velkorysá prostorová kompozice lázní, zámku a hospitalu s kamenným průčelím kostela (arch. Giovanni Battista Alliprandi), nad hrobkou jeho zakladatele (1707 – 1710). Význam této jedinečné architektonicko – urbanistické barokní kompozice násobí sochařské dílo Matyáše Bernarda Brauna. Na území kraje může s tímto sochařským odkazem soupeřit pouze dílo bratří Pacáků, v sousední Žirči.

Velkolepé barokní založení obsahovalo kromě kaple nad pramenem (1696) a budovy lázní ještě majitelovo sídlo, hostinec, zámek, divadlo, domy pro hosta a služebnictvo, „dům filozofů“ s knihovnou a správní budovu. Na protilehlém návrší vznikl špitál s hrobkou Šporků. Mezi oběma skupinami objektů – duchovní a společenskou – bylo vystavěno v údolí u řeky závodiště, perspektivní park, vodní efekty, větrný mlýn a letohrad. Z tohoto monumentálního celku se zachoval špitál s výraznou modelací kostela a s plastickou výzdobou, která naplnila terasy, schodiště a rampy spirituální dobovou výzdobou, vtělenou do alegorických postav Braunových soch – řady Ctnosti a Neřesti, před kostelem v půlkruhu osm Blahoslavenství s Vírou uprostřed a Zvěstování na kamenném průčelí kostela.

Šíře a umělecká náročnost tohoto díla odpovídá povaze stavebníka, jeho představám a vůli. Tento potomek sedláků, povýšený do nejvyšší společenské třídy, spojil v sobě vlastnosti obou těchto prostředí. František Antonín hrabě Špork byl silnou osobností,  s individualistickým postojem; zasvětil svůj život vzdělanosti, byl velkým milovníkem a obdivovatelem umění. Šporkovy aktivity byly nemalou měrou ovlivněny duchem osvícenství a humanismu.

Jeho tvůrčí aktivity ve zdejším kraji se nesoustředily pouze na Kuks samotný – roku 1717 koupil od města Dvůr Králové pozemek, který sousedil s jeho panstvím, nad obcí Žireč. V těchto místech byl v průběhu let – v těsné spolupráci umělce, Matyáše Bernarda Brauna, a jeho mecenáše, Františka Antonína Šporka, - vybudován jedinečný areál plastik v otevřené krajině.  Sochařsky jsou zde ztvárněny pískovcové balvany vyrůstající přímo ze země. Braunův Betlém je jedinečným krajinářským a sochařským otiskem, který  jeho barokní tvůrci zanechali v našem regionu. Jedná se o unikátní galerii vrcholně barokních soch, které jsou situovány v přírodním prostředí. Tento moment jim dodává další rozměr, při kterém vynikne Braunova expresivní invence.

Hospital v Kuksu a Braunův Betlém jsou národními kulturními památkami.

 

---

 

[nahoru]

Památková zóna - Chotěborky (Vilantice)

Na území obce s rozšířenou působností – Dvora Králové nad Labem – se  nachází také památková zóna Chotěborky (Vilantice) prohlášená Vyhláškou Ministerstva kultury ČR č. 413/2004 Sb. ze dne 24. června 2004 o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných obcích a jejich částech za památkové zóny a určení podmínek pro jejich ochranu. Účelem vyhlášky je zajištění památkové ochrany zóny a jejího historického prostředí, které s architektonickými soubory, jednotlivými nemovitými kulturními památkami, uspořádáním pozemků, pozemními komunikacemi, vodními plochami, vodními toky, trvalými porosty a realizovanými kompozičními záměry vykazují významné kulturní hodnoty.

Osada Chotěborky je připomínána již v roce 1355. Nachází se na vyvýšeném návrší. Původně zde byl vystavěn gotický kostel se zvonicí a kolem něj vzniklo několik dvorců – zemědělských usedlostí a barokní fara. V Chotěborkách, v hospodářské usedlosti čp. 3 se narodil v roce 1799 František Xaver Dušek, klavírní virtuos a přítel W. A. Mozarta.

Středem osady je malá náves, v centru návsi je situován barokní sloup sv. Jana Nepomuckého (bratři Pacákové), umělecky a historicky velmi cenné dílo. Centrálnímu prostoru dominuje roubená polygonální gotická zvonice (16. století – pronikání renesančního slohu s ještě výraznými gotickými prvky) a barokní vstupní portál s hodnotnou plastickou výzdobou (bratři Pacákové). Původně gotický kostel byl barokně upraven, jeho gotický původ je však stále dobře patrný na hmotovém řešení a díky množství zachovaných konstrukčních a architektonických prvků.

Dalšími významnými objekty jsou: barokní fara, čp. 1, s bývalou farní zahradou obehnanou zdí s bránou a hospodářským objektem a bývalý „Duškův“ statek, čp. 3.Celek doplňuje několik hospodářských usedlostí – čp. 2 s roubenou obytnou budovou a stodolou, čp. 4, čp. 5 se zděnou stodolou a klasicistní zděný dům s polopatrem a bohatou štukovou výzdobou fasády.

Autentičnost většiny objektů je jedinečná. Osada je významným historickým sídlem s příklady téměř všech etap vývoje osídlení a hospodaření, potažmo s ukázkami historických objektů ze všech významných historických slohů.