Význační rodáci a osobnosti, kteří působili na Královédvorsku

 

---

 

[nahoru]

Hudební obor

F. X. Dušek (1731 v Chotěborkách – 1799) – proslul jako výborný učitel v oboru hry na klavír. Složil 3 sonáty klavírní, koncert pro piáno a devatero hlasů, několik symfonií, kvartet a více menších skladeb.

Karel Nedbal (1888 – 1964 v Praze) – v letech 1914 – 1920 byl dirigentem opery Městského divadla na Královských Vinohradech v Praze, v letech 1920 až 1928 a pak 1941 až 1945 šéfem opery v Olomouci. Od roku 1945 byl dirigentem Národního divadla. Je autorem knih Půl století s českou operou a Slavní světoví dirigenti.

R. A. Dvorský (1899 – 1966) vlastním jménem Rudolf Antonín – čestný občan města. V patnácti letech dirigoval orchestr, v šestnácti letech psal první skladby. V roce 1919 odchází do Prahy, kde zakládá svůj orchestr, se kterým vystupuje poprvé v roce 1924 v rozhlasovém vysílání. Se svým druhým orchestrem vystupuje také ve filmech i jako herec. V roce 1936 založil své nakladatelství, které se zasloužilo o zrození mnoha českých skladeb. Před koncem války rozpouští svůj orchestr a již jej neobnovuje.

V. A. Vipler (1903 v Bílé Třemešné - 1971) – působil jako dirigent v operetních divadlech, v letech 1936 – 1939 byl dirigentem a pracovníkem Československého rozhlasu v Košicích a Bratislavě, poté až do roku 1971 dirigentem a uměleckým vedoucí hudební výroby Československého rozhlasu v Praze. Je autorem operet Na Svatém kopečku, Děti Slovače, Dvě srdce na prodej, První valčík, Bílý oficír a dalších operet, tanců, pochodů a různých skladeb.

Jan Zdeněk Bartoš (1908 – 1981) – čestný občan města. Od roku 1945 byl vedoucím odboru hudby na ministerstvu kultury a informací, později na ministerstvu školství a kultury. V letech 1959 až 1962 byl šéfredaktorem hudební redakce státního nakladatelství krásné literatury, umění a hudby. Od roku 1958 do konce svého života pedagogicky působil na pražské konzervatoři. Jako koncertní houslista vytvořil koncertní soubor. Pan Zdeněk Bartoš se zajímal od roku 1961 o královédvorského smíšeného pěveckého sboru Záboj. Zabýval se činností literární a hudebně kritickou.

Oldřich Říha (1893 – 1965) – dirigent pěveckého spolku Záboj a symfonického orchestru Dvořák. Je autorem řady skladeb komorního rázu, psal scénickou hudbu, napsal dětskou zpěvohru Vodník.

Jaroslav Jakoubek (1927 – 1993) – otec českého šansonu, autor mnoha populárních písniček a básník. Jeho písničky zpíval Václav Neckář, Eva Pilarová, Pavlína Filipovská a mnoho dalších zpěváků. S Ivanem Vyskočilem se podílel na vzniku divadla Na zábradlí, pomáhal při prvních krůčcích poetické kavárny Viola, byl u zrodu Rokoka. Stal se externím redaktorem Československého rozhlasu a televize, odkud byl v roce 1968 nucen odejít, kam se v devadesátých letech opět vrátil jako externí hudební redaktor.

Josef Žídek (narozen 02.02.1920 - 30.05.2006) - od roku 1940, kdy absolvoval na pražské konzervatoři ve třídě varhanního virtuosa prof. Wiedermanna působil v našem městě jako učitel hudby, ředitel kůru, dirigent symfonického orchestru i pěveckého sboru Záboj. V roce 2006 zemřel ve svých 86 letech.

Emanuel Faltis -  narodil se 28.května 1847 v Lanžově u Dvora Králové v rodině učitele farní školy Augustina Faltise, znamenitého hudebníka a regenschoriho lanžovského kostela sv. Bartoloměje. Studoval na církevním gymnaziu v Broumově, maturoval na gymnaziu v Praze, kde absolvoval varhanickou školu a stal se členem Královského zemského (německého) divadla. Působil jako operní kapelník v řadě měst Evropy – Ulm, Riga, Lübeck, Kiel, Štětín, Berlín (v Krollově divadle), Basilej, Brémy, a také jako dvorní kapelník v Coburgu (14 let). Složil 4 instrumentální a 8 chorálních mší, 2 symfonie, 4 orchestrální ouvertury, smyčcový kvartet, sbory pro mužské hlasy aj.

Ke konci života oslepl (1897) a zemřel v Breslau (Vratislav, nyní Wroclaw) na mrtvici 14.srpna 1900. Odpočívá na novém hřbitově v Lanžově v rodinné hrobce čís. 233.

Ve velkém „Ottově slovníku naučném“ vydaném na přelomu 19./20.stol. je uveden jako český skladatel, a v „Československém hudebním slovníku“ z roku 1963 – jako kapelník českého původu v zahraničí.

Bohuslav Nádvorník (1920 – 1994) – textař

PhDr. Jaroslav Markl (1931 – 1985) – hudební skladatel, sběratel lidových písní

 

---

 

[nahoru]

Výtvarný obor

Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738) – patřil mezi nejvýznamnější sochaře českého baroka. Místem jeho největší mimopražské činnosti byl Šporkův Kuks a zde jeho nejproslulejší dílo – cyklus plastik „Ctností“ a „Nectností“ před průčelím hospitálu. Je autorem jedinečné přírodní galerie plastik a reliéfů, tesaných přímo do kamenů v Novém lese nad Žirčí.  Jde o soubor soch, nazvaných Narození Páně. V Praze stvořil nádherné sousoší sv. Iva, výzdobu kostela sv. Klimenta a výzdobu paláců Clam Gallasova, Černínského, Velkopřevorského, Collerodovského a Vrtbovského i jejich zahrad.

Antonín Pavel Wagner (1834 – 1895) – od roku 1851 žák Josefa Maxe v Praze. Roku 1857 se usadil ve Vídni a studoval tamní Akademii. Cestoval po Německu a Itálii. Mnoho jeho soch je umístěno ve Vídni. V roce 1890 byl zvolen členem České akademie věd. Pro naše město vytvořil pomník Václava Hanky a ve spolupráci s bratrem Františkem vytvořil sochu Záboje, která je součástí kašny a je umístěná na náměstí T. G. Masaryka. V Podharti ve Dvoře Králové nad Labem je na jeho rodném domě umístěna pamětní deska.

Otto Gutfreund (1889 – 1927) – studoval na Vysoké škole Umělecko – průmyslové v Praze. Zakladatel českého sochařského kubismu. Byl účastníkem první světové války. Po válce se nemohl dlouho uplatnit. Tvůrce pomníku Babičky v Ratibořicích. Roku 1926 byl jmenován profesorem na VŠUP v Praze. Tragicky zemřel utopením ve Vltavě. V Tylově ulici ve Dvoře Králové nad Labem je na jeho rodném domě pamětní deska.

František Jiří Pacák  (1670 v Žirči - 1742) – významný český barokní sochař spolupracoval s M. B. Braunem. V roce 1725 už byl samostatným a v Litomyšli  činným sochařem. Jeho nejznámější dílo je v Poličce – Morový sloup Panny Marie z let 1731 – 39. Dalšími jeho pracemi jsou: sousoší v Žacléři, sochy na oltáři kostela ve Smiřicích, Kalvárie v děkanském kostele v Pardubicích, sv. Rodina na oltáři kostela v Dubenci, Kalvárie v augustiánském klášteře ve Vrchlabí, sochy v Žirči a jeho okolí.

 

---

 

[nahoru]

Malíři

František Soukup (1879 - 1957) v roce 1900 je přijat na pražskou Umělecko-průmyslovou školu obor sochařství, odkud přechází na malířské oddělení. Po skončení školy tráví čas v Berlíně a potom v Mnichově. Odjíždí do Paříže, kde jeho pobyt ovlivní na několik let jeho malířský styl. V roce 1914 Soukup rukuje do války. Po čtyřech letech se vrací do Dvora Králové nad Labem. V roce 1922 uspořádá výstavu svých obrazů v prostorách Rudolfina, která nebyla úspěšná. Dostává nabídku vyzdobit nové budovy Městských elektrických podniků na Slovanech.

Joza Mikš (narozen 1901) krajinář a malíř zátiší. Vytvořil obrazy ze Dvora Králové nad Labem, Podkrkonoší i dalších míst z tuzemska a zahraničí. Pro Textilní a krajinskou výstavu namaloval rozměrné plátno „Pohled ze Zvičiny na Krkonoše a Orlické hory“, které po skončení výstavy věnoval městu.

Alois Wachsman (1898 - 1942) – architekt, malíř, ilustrátor, knižní grafik, jevištní a kostýmní výtvarník a průmyslový návrhář. Zabýval se bytovou architekturou, navrhoval moderní lehký nábytek. Pracoval pro Národní a Stavovské divadlo, pro divadlo D navrhoval opony. Roku 1936 byl přijat textilní firmou Josef Sochor na místo výtvarného poradce pro textilní tisk.Významně ovlivnil výtvarnou úroveň desénů tisků látek. Wachsman se zabýval studiem malířských technik a technologií děl starých mistrů. Navrhl dva gobeliny pro budovu bývalé Strakovy akademie a tři nástěnné obrazy – mozaiky pro kapli sv. Jana Křtitele a v chrámu sv. Víta v Praze.

K. Bubeník – scénograf Národního divadla

 

---

 

[nahoru]

Spisovatelé

Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Zeman) (1882 – 1952) – spisovatel

Tomáš Hrubý (1882 – 1967) – ředitel gymnázia v letech 1927 – 1934

Jan Weiss (1892 – 1972) – spisovatel

Tomáš Hrubý (* 26.10.1882 v Mláce u Třeboně, + 2.12.1966 v Praze)

Středoškolský profesor, beletrista, editor antických autorů. Ředitel gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem v letech 1927-1934.

Dílo:

• V soumraku lidstva: Trilogie budoucnosti. Praha : B. Kočí, 1924-1938. (I.Saharské slunce, II. Rozpoutané síly 1. a 2., III. Vzkříšení slunce).
• Plútarchův životopis Periklea. Praha : Česká grafická Unie, 1925 (upravil a poznámkami opatřil T. Hrubý).
• Nahoře i dole: Román. Praha : B. Kočí, 1930.
• Příklad: studentská hra o jednom dějství. Praha : B. Kočí, 1930.
• Od jara k létu: Studentský románek. Dvůr Králové : J. Dobiáš, 1932.

 

---

 

[nahoru]

Divadelní obor a film

Josef Koza – člen Reál. divadla

Jan Odl – člen divadla P. Bezruče

Oskar Hák – člen Městských divadel pražských

Vl. Glaser – člen baletu Národního divadla

 

---

 

[nahoru]

Vědci a pedagogové

Prof. RNDr Miroslav Brdička -   jedna z nejvýraznějších českých osobností v teoretické fyzice. Narodil se 12.září 1913 ve Dvoře Králové, kde prožil dětství a mládí. Rodiče žili v Klazarově ul. čp. 967. V roce 1932 maturoval s vyznamenáním na královédvorském Reálném gymnaziu. V letech 1948/49 absolvoval studijní pobyt v laboratoři věhlasného profesora Erwina Schrödingera v Dublinu, kde se věnovali obecné teorii relativity. Od roku 1959 pracoval jako řádný profesor na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1968 převzal vedení katedry na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1999 byl na Pražském Hradě vyznamenán medailí „Za zásluhy“. Ve zdůvodnění k tomuto vyznamenání se profesor RNDr Miroslav Brdička uvádí jako autor kinetické teorie plynů a zásadních prací o gravitačních vlnách.

V roce 2003 u příležitosti jeho 90.narozenin byl vyznamenán Zlatou medailí Masarykovy univerzity v Brně. Tehdy si ještě zažertoval:“Mně se pořád nedaří umřít, protože umřít se musí na nějakou nemoc, a já jich mám hned několik.“

 

Univ. Prof. RNDr. Karel Martinek DrSc., akademik - narozen v roce 1933 ve Dvoře Králové nad Labem v Klazarkách (ul. Milady Horákové) čp. 1150. V roce 1948 byl vyloučen za špatný prospěch a nepatřičné chování ze studia na královédvorském gymnáziu, poté pracoval jako dělník na závodě TIBA Slovany, odkud přešel na zdejší Průmyslovou školu chemicko-textilní.

V roce 1953 z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze vyslán na studia do Sovětského svazu. V roce 1958 obhájil diplom s vyznamenáním na chemické fakultě Univerzity Lomonosova v Moskvě a v roce 1977 se zde stal profesorem a vedoucím laboratoře chemické biologie.

V roce 1982 byl vyznamenán nejvyšším sovětským vyznamenáním "Leninovou cenou" za vývoj nových terapeutik pro kardiologii a léčbu akutních plicních tromboembolií. Je držitelem řady patentů v oboru využití bioreakcí pro fotografii a fonografii. Po více jak třiceti letech se vrátil do vlasti a stal se v letech 1986 - 1994 ředitelem a vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu organické chemie a biochemie Československé Akademie Věd, následně akademikem, členem Prezidia a vědeckým sekretářem ČSAV.

V roce 1988 byl vyznamenán plaketou Mezinárodní biochemické společnosti a zlatou medailí Jaroslava Heyrovského Československé Akademie Věd. Je autorem či spoluautorem více jak dvou set vědeckých článků a knihy „Fyzikální chemie biologické katalýzy“. Vychoval několik desítek kandidátů a doktorů věd, kteří pracují ve Francii, Německu, Holandsku, USA, Mexiku, Litvě, Uzbekistanu, Bulharsku, Vietnamu, Číně, na Kubě a především v Rusku. Mnozí z nich se již stali univerzitními profesory.

V roce 1990 byl zvolen v Královské chemické společnosti v Londýně za jejího řádného člena a rovněž za člena Akademie Evropy ve Štrasburku.I ve svém důchodovém věku je stále aktivní. Věnuje se historii Královédvorska a výsledky svého bádání publikuje v časopise „Vlastivědné čtení“.

Prof. MUDr Helena Rašková, roz. Hellerová – vědecká pracovnice, vysokoškolská učitelka, farmakoložka. Narodila se 2.ledna 1913 v Curychu, ale mládí, školní léta prožila ve Dvoře Králové, kde její rodiče Robert a Esta Hellerovi působili jako lékaři. V roce 1931 maturovala na královédvorském Reálném gymnaziu. Následně vystudovala klasickou medicinu.

Od r. 1957 profesorka Univerzity Karlovy, v letech 1963-1971 ředitelka Farmakologického ústavu Československé Akademie Věd. V roce 1963 předsedala 2.Světovému sjezdu farmakologů v Praze, v letech 1969-1972 generální sekretář Světové farmakologické unie.

V roce 1972 za aktivní účast na „Pražském jaru 1968“ zbavena všech funkcí, načež byla nucena pracovat skoro 20 let v živočišné výrobě jako řadový výzkumný pracovník. Po roce 1989 působí na 3.Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Autorka asi 350 vědeckých prací, odborných a vědeckých knih i učebnic  z oboru farmakologie a toxikologie.

 

Univ. Prof. Dr Zbyněk Žába (1917-1971) – egyptolog a překladatel. Narodil se 19.6.1917 v Doubravici u Dvora Králové. Jeho otec František (narozený v Lanžově) byl v té době zatímním správcem doubravické školy čp. 54; matka Anna pocházela z rodiny obchodníka Šmída z Hořiněvsi.

Od roku 1959 profesor egyptologie na Univerzitě Karlově. V době svého působení v Egyptě 1953-1956 pracoval jako lektor češtiny na káhirské univerzitě. Nověvzniklý Československý egyptologický ústav UK (1958) zahájil pod jeho vedením výzkum pod pyramidami v Abúsíru. Mimořádných úspěchů bylo dosaženo při výzkumu hrobky vezíra Ptahšepsese, významné osobnosti z doby 5.dynastie faraonů. Mezinárodního uznání dosáhl prací o astronomické orientaci pyramid, m.j. pyramidy Cheopsovy. Na výzvu UNESCO organizoval a vedl pět vědeckých expedic do Núbie na záchranu historických památek, ohrožených výstavbou přehrady v Asuánu. Výsledky těchto expedic sepsal v monografii „The Rock Inscriptions of Lower Nubia“.

Autor knihy “Tesáno do kamene, psáno na papyrusu“; z jeho překladů jsou nejznámější „Ptahhotepova naučení“ či „Výbor z lyriky starého Egypta“.

Předčasná smrt 15.8.1971 mu zabránila dokončit započaté dílo.

Jeho osobnost byla zařazena do projektu „People for Europe“ podporovaného programem Evropské komise Culture 2000.

 

---

 

[nahoru]

Významní sportovci

Karel Jarolímek (1888 - 1970) – čestný občan města. Proslavil se nejen jako vynikající sportovec, ale i jako odborník na stavbu lyžařských můstků. Navrhl a řídil stavbu více než 400 lyžařských můstků. První lyžařský můstek vybudoval pod Zvičinou, dále ve Špindlerově Mlýně, Harrachově, Janských Lázních, Štrbském plese, který byl nazván „Můstkem Jarolímkovým“, a mnoho dalších. Byl všestranným sportovcem. V atletice závodil v běhu na 800 a 5000 metrů. V lyžařství startoval jako první z Čechů na světových lyžařských závodech v Norsku v roce 1914. Zúčastnil se pětkrát zimních olympijských her ve funkci vedoucího československé výpravy a vedl naše sportovce i na devíti mistrovstvích světa. Byl členem Československého olympijského výboru. Věnoval se rovněž vychovatelské činnosti.

Jaroslav Antoš – mistr sportu a desetinásobný mistr Československa v cyklistice. 

František Fiedler – atlet

 

---

 

[nahoru]

Další významné osobnosti

Josef Sochor (1866 - 1931) – do Dvora Králové nad Labem přišel roku 1899. V roce 1904 zakládá svou vlastní tkalcovnu a roku 1910 vlastní tiskárnu. Po válce začal intenzivně budovat své závody i v jiných státech. Vedle hlavního závodu ve Dvoře Králové vlastnila firma i vedlejší závody v Praze, Brně a Bratislavě. Byl členem městského zastupitelstva a městské rady.

Ing. Josef Vágner, CSc. (1928 ve Ždírnici – 2000) – čestný občan města. Od roku 1965 do roku 1983 byl ředitelem Východočeské zoologické  zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Zakladatel Zoo – Safari, specializovaná na africkou zvířenu. Africkou zvířenu získával vlastním odchytem. V letech 1967 – 1976 uskutečnil 7 velkých a  2 malé expedice do Afriky a Asie. Vágnerova literární a publikační činnost je velmi bohatá, napsal třináct knih. Dále publikoval vědecké a odborné práce, vystupoval v televizních pořadech, v rozhlase a psal články do různých novin a časopisů.

JUDr. František Pařez – (zemřel 1942) náměstek starosty sokolské župy Podkrkonošké – Jiráskovy a starosta jednoty Dvůr Králové nad Labem. Byl zvolen starostou pěvecké jednoty Záboj.  V roce 1941 byl zatčen a uvězněn v Terezíně a potom v Osvětimi, kde zahynul.

Karel Ježek (1902 – 1942) byl obětavým sokolským činovníkem a svědomitým cvičitelem. Ve  21 letech složil župní cvičitelskou zkoušku, ve 23 letech absolvoval šestitýdenní zkoušku ČOS pro skoky do vody, navštěvoval týdenní cvičitelskou školu ČOS pro cvičení vodní. Z jeho podnětu bylo vybudováno nedaleko Doubravice sokolské tábořiště a vystavěna sokolská chata. Za 2. světové války byl zapojen v sokolské odbojové organizaci. 2 července 1942 byl zatčen gestapem, když došlo k vyzrazení úkrytu na tábořišti v Doubravici pro parašutistu Jiřího Potůčka, který byl zapojen do atentátu na R. Heydricha. 9. července  byl Karel Ježek popraven.

Antonín Schulz – spisovatel, dramatik, zakladatel musea. Jeho jméno je spojováno se Schulzovými sady a základní školou, která byla podle nich pojmenována. Uspořádal městský archiv, který je uchován ve Státním okresním archivu v Trutnově. Zajímal se o historické památky a vydával knihy, vztahující se k minulosti našeho města. Význam soudního rady A. Schulze spočívá hlavně v objevech a péči uchování starých stavitelských památek, starých portálů, sloupů, domovních znamení, kamenných náhrobních památek, muzejních předmětů a starých listin. Objevil pozůstatky románské chrámové apsidy v pilíři a pod uliční dlažbou kostela sv. Jana Křtitele. Nechal zrekonstruovat budovu staré radnice, zasadil se o opravu Šindelářské věže, kostela sv. Kříže, Kohoutova dvora a dalších významných budov ve Dvoře Králové.

MUDr. Josef Moravec (1850 – 1937) – čestný občan města. Roku 1882 přišel do Dvora Králové a byl zvolen městským fysikem. Od roku 1886 – 1891 byl členem okresního zastupitelstva a prvním radním. V roce 1887 byl zvolen starostou města. V době jeho starostování bylo zřízeno gymnázium a zahájila činnost spořitelna královédvorská. Stal se prvním předsedou ředitelství a výboru tohoto ústavu. Byl zakladatelem českých škol v Dubenci, Dolním Nemojově a Žirči.

Bedřich Söllner (1892 - 1960) – kronikář města

Jan Kropáček (* 3.12. 1865 Soběkury u Přeštic, + 1.2. 1930 Praha) - středoškolský profesor, spolkový činovník a politik, významná osobnost české turistiky

Jan Kropáček pocházel z politicky aktivní a významné rolnické rodiny ze západních Čech. Vystudoval klatovské gymnázium a učitelství matematiky a fyziky pro střední školy v Praze (1890); zde získal i titul PhDr. (1891). Po stážích na univerzitách ve Vídni (Wien), v Lipsku (Leipzig) a v Göttingen absolvoval kurz aplikace hry do výuky ve Zhořelci (Görlitz). Do Dvora Králové přišel Kropáček v roce 1895 a učil na zdejším gymnáziu do konce školního roku 1907-1908. Poté přešel do Plzně a do Prahy, kde učil na reálném gymnáziu v Křemencové ulici až do smrti. Byl členem zkušebních komisí pro kandidáty učitelství a položil v Praze základy rodáckému sdružení Královédvorsku nazvanému Pod Zvičinou.

Ve Dvoře Králové působil jak v oblasti školství (Národní jednota severočeská), tak hospodářství (Hospodářská jednota okresu královédvorského); byl také jednatelem Občanské besedy a založil spolu s Tomášem Halíkem Městské muzeum (1897).
Nejvýznamnější však byla jeho činnost v turistice. Pdílele se na vzniku královédvorského odboru Klubu českých turistů (1898), později byl jednatelem pražského ústředí tohoto spolku (1915-1927). Rozsáhlou přednáškovou činností a neformálním politickým vlivem propagoval a popularizoval Královédvorsko v Praze, v českých zemích i na Slovensku.

Kropáček uváděl svými turistickými průvodci a organizací hromadných zájezdů ve známost přírodní krásy a pamětihodnosti Královédvorska. Zpopularizoval např. blízky vrch Zvičinu, na němž zajistil v roce 1899 koupi turistické chaty pro KČT. Byl iniciátorem památkové ochrany areálu Braunova Betléma coby součásti kuksko-žireckého barokního komplexu uměleckých děl a přírody. Zdokumentoval fotograficky podobu města Dvora Králové a okolí na přelomu 19. a 20. století, zachytil též svým objektivem výstavbu labské přehrady v Lese Království. Za pobytu ve Dvoře Králové bydlel Jan Kropáček s rodinou v Havlíčkově ulici v domě svého tchána Antonína Čecha.